Lhota - Točná, oppidum Závist

Oppidum Závist - největší a nejvýznamnější české oppidum.

Lokalita. Hradiště a oppidum Závist je situováno na vrchu Hradiště nad pravým břehem Vltavy naproti Zbraslavi. 

Výzkum. Systematický archeologický výzkum probíhal na lokalitě v letech 1963 až 1990. V letech 1963 až 1973 byl výzkum veden L. Jansovou, a to hlavně v prostoru akropole a hlavní brány D. Výzkum vnitřního prostoru a jihozápadního podhradí byl realizován A. Knorem, E. Pleslem a P. Drdou. Druhá fáze výzkumu byla vedena K. Motykovou v letech 1973 až 1990 s pomocí A. Rybové a P. Drdy. V roce 1990 byl výzkum ukončen bez zakonzervování vykopávek.

První opevnění na Závisti. Jako úplně první obyvatelé lokality, kteří svoji osadu opevnili, mohl být lid s kulturou nálevkovitých pohárů (-3900 až -3400) či snad lid kultury řivnáčské (-3000 až -2800) v období eneolitu. Toto opevnění však nebylo prokazatelně zachyceno, takže prvním zjištěným opevněním je palisáda, kterou na vrchu Hradiště vybudoval lid mohylové kultury ve střední době bronzové (-1500 až -1300). Dalším prokazatelným opevněním je hradba z období kultury štítarské pozdní doby bronzové (-1000 až -750), která byla složena z více obranných prvků. První linie opevnění byla tvořena řadou jam, tzv. vlčí jámy, které byly vylámány do skály a které byly původně překryty křovým a vyplněny ostrými předměty. Další linii tvořil 3 m široký a 1 m hluboký příkop vylámaný do skály a vzdálený od jam 10 m. Za příkopem byla berma a poslední obrannou linii tvořila palisáda s náspem. Štítarské opevnění chránilo plochu o velikosti 60 ha.

Pozdně halštatské a časně laténské hradiště.

Opevnění. První keltští osadníci hradiště Závist se usídlili ve vrcholové partii hory v první polovině 6. století. Jednalo se patrně pouze o nevelkou osadu bez opevnění. První opevnění se začalo budovat kolem roku 500 př. Kr a ohraničovalo prostor na vrcholu o rozloze 27 ha. Druhá linie hradeb byla postavena na okraji jižního podhradí, třetí, nejmohutnější, linie opevnění pak přetínala přístupovou šíji pod jihovýchodními svahy vrchu. Čelní strana hradby měla podobu dubové palisády, vnitřní líc pak podobu dřevěné stěny. Vnitřek hradby byl vyplněn kameny a hlínou a vystužen konstrukcí z dřevěných roštů. Do opevněného prostoru se vstupovalo branou, která byla vybudována 12 m nad mohutným příkopem, vylámaným do skály. Brána byla tvořena vtaženými křídly hradby, mezi nimiž byl pouze 3,5 m široký průchod, který byl uzavřen dřevěnými vraty.

K přestavbě stávajících hradeb došlo už někdy před polovinou 5.století, kdy téměř všechny linie opevnění dostaly podobu impozantní kamenné hradby s dřevěnou konstrukcí. Na vrcholu hradby byla patrně ještě dřevěná palisáda. Na místě starší šíjové  brány vyrostla brána nová s nápadnými nárožními kamennými bastiony, jejichž stavitel se patrně inspiroval neznámým antickým vzorem. Toto opevnění mělo chránit prostor o rozloze více než 80 ha. 

Vnitřní zástavba. Prostor hradiště, vhodný pro stavbu domů, byl zastavěn rozptýlenými jednotlivými usedlostmi, které se skládaly z obytných stavení a hospodářských objektů. Některé z usedlostí byly patrně ohrazeny. Byly zjištěny různé typy objektů: velké povrchové obytné domy, chaty se zahloubenými podlahami, některé i s ohništi, jámy, různé přístřešky. Podle hustoty zjištěných objektů lze usuzovat, že hradiště Závist nemělo v této době více jak pár set obyvatel, což při rozlehlosti celé vnitřní plochy hradiště nutně svědčí o účasti venkovského obyvatelstva ze širšího okolí na zásobování obyvatel hradiště. 

Velmožské sídlo. Obyvatelé hradiště Závist se nepochybně těšili privilegovanému postavení a jejich nejvyšší elita jistě disponovala správní a výkonnou mocí nad regionem snad i celých středních Čech. Tato aristokracie musela mít na hradišti Závist své reprezentativní sídlo. Hypotéza o umístění rezidence vládce na severní straně vrcholové partie však nebyla zatím prokázána. Na tomto místě se nalezl složitě splétaný řetízek z bronzového drátu - součást honosného opasku, vyskytujícího se v bohatých hrobech z přelomu 6./5. století v Durrnbergu a vzácná skleněná perla s očky. Tyto nálezy svědčí o významu tohoto místa.

Posvátná místa na akropoli. Na přelomu 6./5. století bylo ve východním sousedství vrcholu, tzv. akropole, vybudováno první kultovní místo s pravidelným čtyřúhelníkovým půdorysem o rozměrech 27 x 30 m. Tento posvátný prostor obklopovala dřevěná palisáda, vsazená do mohutných základových žlabů. Na posvátné místo se mohlo vstupovat úzkým vchodem na jeho východní straně. V posvátném prostoru nebyly objeveny žádné nálezy, pouze vně prostoru u palisády se nalezly svitky bronzového a železného plechu, které mohou být interpretovány jako obětiny. Na východ od posvátného prostoru bylo zjištěno devět velkých dřevěných domů s pravoúhlými půdorysy, uspořádaných do dvou řad, které tvořily komplex, jež byl postaven dle jednotného projektu. Komplex se rozkládal na ploše o rozměrech 85 x 75 m a byl od okolí oddělen dřevěným plotem. Byl zde učiněn nález honosné náušnice z tlačeného bronzového plechu, bronzový pánský prsten, hrot faléry z přepychového koňského postroje a žluté skleněné perly s modrobílými očky. Tyto nálezy by mohly vypovídat o přítomnosti aristokracie v tomto objektu. Mohlo se tedy jednat o sídlo vládce hradiště nebo byl komplex spíše součástí kultovního místa? Jisté je pouze to, že byl celý komplex oddělen od profánní části hradiště.

V první polovině 5. století byl první posvátný okrsek hradiště Závist zničen požárem a nebyl již obnoven. Na jeho místě následně vyrostl nový, rozsáhlejší posvátný prostor, v jehož středu se nacházel dvoulodní dřevěný chrám o rozměrech 9 x 18 m. Na důležitost tohoto prostoru opět poukazují honosné nálezy, tentokrát nálezy železného hrotu kopí, zlomku bronzového nákončí pochvy meče, které poukazují na dálkové kontakty vládců ze Závisti.

Krátce před polovinou 5. století vznikla na místě předchozích dvou svatyní svatyně třetí s obdélníkovým půdorysem o rozměrech 80 x 90 m, který byl ze tří stran ohraničen příkopem vylámaným do skály.  Od okolního terénu byla svatyně oddělena hradbou s hladkým kamenným lícem po vnitřním obvodu příkopu a s bránou v jihozápadním rohu. Na podélné ose temena byla postavena trojboká stavba o rozměrech 9 x 10 x 11 m. Tento staticky nevýhodný tvar nemohl sloužit jiným účelům než náboženským. Snad mohl představovat symboliku tří, magické číslo často představující trojici nejvyšších bohů, trojstranné zpodobnění boha či Tres Matres. V bezprostřední blízkosti této stavby se nacházejí dvě podia. Nižší čtvercové a výšce 0,8 - 1,5 m, má podobbu jeviště a mohlo sloužit k rituálním a kultovním účelům. Druhým podiem je kamenný sokl o výšce více než 4 m s půdorysem 27 x 11 m, složený ze sedmi pásů paralelního zdiva. Inspirací pro tuto stavbu byla zřejmě vysoká kamená podia etruských dřevěných chrámů, zvaných temenos. Pro etruský vzor mluví i jáma, objevená  v polovině vzdálenosti mezi vstupem do okrsku a trojbokou stavbou. Tyto jámy sloužily k obětování darů chtonicko-zemědělským bohům.

I v pořadí již třetí svatyně podlehla ohni a na jejím místě byla vybudována svatyně čtvrtá, která měla podobu vyvýšené pravoúhlé terasy o rozměrech 105 x 80 m. Nová svatyně byla předchůdcem klasických keltským posvátných okrsků, tzv. nemeton, pod širým nebem.

Na počátku 4. století bylo hradiště Závist z období pozdního halštatu a časného laténu opuštěno a jeho moc pod vlivem vnějších událostí, patrně sociálně-ekonomických, zanikla.  V tomto období se již chystala kolonizace laténských Keltů našeho území. Dokladem těchto událostí jsou i stopy po prvních kolonistech na počátku 4. století, kteří zde po sobě zanechali drátěnou sponu typu, který je typický pro nálezy v kostrových hrobech tohoto období. Dalším nálezem je stříbrný prsten čí zlomek náramku  typu tzv. prvního plastického stylu z konce 4. století př. Kr. Tito první keltští obyvatelé však opevnění z předchozího období neobnovili. Hradiště Závist si tak muselo počkat na své znovuzrození dlouhých 200 let, kdy v jeho prostoru začalo vznikat keltské oppidum.

Oppidum Závist

Opevnění. Na počátku 2. století př. Kr. začali na území Čech vznikat keltská oppida. První z nich bylo založeno právě na ruinách hradiště na Závisti z pozdního halštatu a časného laténu. První osadníci, kteří tvořili nevelkou komunitu nejprve ohradili prostor provizorní dubovou palisádou, která chránila přístup od nechráněné jihovýchodní šíje a snad také od vltavského brodu. Postupně se komunita rozrůstala a přibližně v roce 175 začala se stavbou prvního, technicky velmi vyspělého, opevnění oppida, které chránilo celý vrchol hory a uzavíralo prostor o rozloze 35 ha. Čelní stěna hradby byla z nasucho kladených kamenů, zpevněná svislými kůly. K čelní stěně přiléhala sypaná rampa, zpevněná důmyslnou dřevěnou konstrukcí, která byla tvořena příčně a podélně kladenými břevny. Významným prvkem tohoto opevnění byla hlavní klešťovitá brána a na ni navazující opevnění. Opevnění kolem brány bylo vícekrát přestavováno. Fortifikace také využila starší příkop vytesaný do skál. V poslední čtvrtině 2. století bylo k oppidu připojeno jižní podhradí a byla založena a opevněna nová sídelní čtvrť na východní straně. Celková rozloha oppida tak dosáhla 118 ha. Rozvoj oppida na Závisti byl zastaven někdy v letech 90 - 85, kdy bylo napadeno a plocha oppida se zmenšila na 63 ha. Poklesla také obranná hodnota opevnění, což lze vidět na rekonstrukci požárem zničené hlavní brány, která byla velmi zjednodušena. Po další destrukci hlavní brány, která byla způsobena napadením oppida neznámými útočníky, nebyla hlavní brána obnovena a ke vstupu do oppida se používaly ostatní brány, čímž se změnil i celý komunikační systém lokality.

Svatyně. Sakrální stavbou na oppidu Závist snad mohla být pravoúhlá dřevěná stavba, stojící na vyvýšeném místě v sousedství významného dvorce. Na kultovní význam stavby lze usuzovat z chudoby nálezů v místě stavby i v jejím okolí. O nesvětské funkci mluví také půdorys stavby o stranách 7,5 - 7 m. Dalším ukazatelem může být i výběr místa v prostoru , kde od 6.-4. století stály svatyně pozdněhalštatského a časně laténského hradiště.

Vnitřní zástavba. Vnitřní zástavba se skládala hlavně ze samostatných dvorců různých velikostí. Tyto dvorce se nacházely za linií šíjového opevnění před hlavní bránou, na východním předhradí a dokonce i na samotné akropoli. Každý dvorec se skládal z více staveb - obytných a hospodářských. V rohu dvorce stál většinou nadzemní obytný dům o maximálních rozměrech 10 x 7 m, s vnitřním členěním do dvou i tří místností. Po obvodu dvorce stály menší nadzemní čí polozahloubené stavby, sloužící jako dílny, ale i k bydlení. Dále se pak ve dvorci vyskytovaly různé sýpky, špýchary, stáje a jámy. Některé dvorce měly i vlastní studnu či cisternu. Na různých místech oppida Závist se nacházely usedlosti s menším významem než měly dvorce. Byly tvořeny několika objekty bez většího hospodářského zázemí. Tyto menší usedlosti mohly být obývány různými řemeslníky.

Zánik oppida. Keltské oppidum Závist zaniklo někdy v druhé polovině 1. století př. Kr., kdy již jeho význam postupně klesal. Bylo patrně napadeno a dobyto Germány, kteří se zde usídlili. Pod germánskou nadvládou však místo na Závisti ztratilo mocenský, náboženský a ekonomický vliv, kterým se pyšnilo za předchozích keltských obyvatelích.

Datace

Seznam všech obrázků k této lokalitě

Čtverák, V., Lutovský, M., Slabin, M., Smejtek, L.: 

Encyklopedie hradišť v Čechách, Libri, Praha 2003, str. 161-171

Drda, P., Rybová, A.:

Keltové a Čechy, Academia, Praha 1998