Hrazany, oppidum Na Hrádnici

Oppidum Hrazany - další z oppid ležících podél řeky Vltavy, jehož hlavní funkcí bylo poskytovat zázemí cestujícím po obchodní stezce vedoucí z rakouské Solné komory. 

Poloha. Oppidum Hrazany bylo vybudováno na dlouhém ostrohu se skalnatými bloky, který byl vytvořen hlubokým korytem Vltavy a potokem Mastníkem, jenž se do Vltavy pod ostrohem vlévá. Oppidum se nalézá na pravé straně přehrady Slapy. Oppidum zaujímá prostor, který je tvořen dvěma vrcholy, Doubí (430 m n.m.) a Červenka (370 m n.m.), a sedlem mezi nimi. Hrazanské oppidum bylo systematicky zkoumáno L. Jansovou v letech 1951-1963.

Oppidum Hrazany je složeno z vnitřního hradiště, ve tvaru pravoúhlého trojúhelníka s tupými rohy, jehož opevnění uzavírá plochu o rozměru 30 ha, a dvou předhradí, která byla zbudována na snadněji přístupných místech a sloužila spíše jako zesílená obrana vlastního oppida a a jako ochrana dobytka v době nebezpečí. Celková rozloha oppida i s jeho předhradími je 39 ha.

Opevnění. Opevněna byla celá plocha oppida i s jeho předhradími a to dokonce dvakrát, když se po požáru zhroutila původní, starší fortifikace. Mohutné hradby staršího opevnění byly vybudovány z kamene, dřeva a hlíny a jejich šířka dosahovala 4 m. Čelo hradby tvořila 1-2 m široká zeď z nasucho kladených kamenů, která byla vyztužena svislými trámy, vzdálenými od sebe 90 cm. Tyto svislé trámy byly spojeny příčnými rošty, které směřovaly směrem dovnitř hradby. Také na vnitřní straně hradby byly zaznamenány zbytky lícované kamenné zdi. Hradba byla ještě na svém vrcholu opatřena dřevěnou palisádou. Při budování mladší, druhé hradby bylo využito starší čelní zdi, která byla do nové hradby zakomponována. Nová hradba měla téměř obdobnou konstrukci jako hradba starší a dosahovala šířky 5 až 10 m a výšky 4 až 5 m. Jedním z prvků, jímž se odlišovala od hradby starší, byla vzdálenost svislých trámů v čelní zdi, která dosahovala  120 cm. Podél vnější zdi vedla asi 2 metry široká plošina, zvaná berma. Součástí celého opevnění byl příkop, jenž chyběl pouze v místech s prudkými svahy.

Brány. Do oppida vedlo celkem 6 bran, 4 brány do vnitřního hradiště a dvě do předhradí. Všechny brány jsou asymetrické, přesto však lze prokázat jejich klešťovitý charakter, který je typický pro období oppid na našem území, ale i pro starší období  pozdně halštatské. Nejzajímavější je brána severní, kterou se vstupovalo do oppida ze severního předhradí. Skrze tuto, snad hlavní bránu o šířce 6 m, vedla od severu k jihu vozová cesta, v níž byly objeveny vyježděné rýhy po kolech vozů, hluboké až 20 cm, svědčící o velkém provozu. Ve vozových rýhách byly objeveny úlomky železných součástí vozů.

Osídlení a stavby. Hrazanské oppidum bylo částečně zastavěno samostatnými oplocenými dvorci. Součástí dvorců byl obytný dům a jiné sídlištní objekty jako zásobárny a dílny. Délka obytných domů se pohybovala od 6 do 20 m a jejich šířka mezi 5 až 6 m. Část zástavby oppida byla rozvržena plánovitě, a to hlavně zástavba na svazích vrchu Červenka, kde musel být terén nejprvě terasovitě upraven. Domy zde měly robustní kamenné podezdívky, které byly zpevněny dřevěnými svislými trámy, jenž také tvořily nosnou konstrukci zdí domu, převážně se sedlovou střechou. Na oppidu byly nalezeny i menší obytné stavby s ohništi i polozahloubené chaty. Oppidum disponovalo několika studnami přímo ve svém areálu.

Datace. Oppidum Hrazany vzniklo přibližně v polovině 2. století př. Kr. V této době byla zbudována starší hradba, která podlehla požáru někdy na přelomu 1. a 2. století př. Kr. Po tomto požáru nastala na oppidu rozsáhlá stavební aktivita, která probíhala v 90. letech 1. století př. Kr. Bylo vybudováno nové opevnění a také byla změněna vnitřní dvorcová zástavba. V této době, která se patrně nesla v mírovém duchu, byla obývána celá plocha oppida a lze dokonce mluvit i o přelidněnosti, na níž by mohla poukazovat poměrná chudoba v nálezech. Doba prosperity a klidu byla patrně jednou přerušena, o čemž svědčí výstavba zátarasu při bráně do severního předhradí, kdy byl taras i brána zapáleny. Požár byl naštěstí pouze lokální. O tom, kdo mohl narušit klid oppida, nemáme žádné doklady. Je však téměř jisté, že útočníky byly Germáni. Život na hrazanském oppidu skončil někdy mezi lety 30-20 př. Kr., kdy byla lokalita klidně a nenásilně opuštěna.

Funkce. Oppidum Hrazany působilo spíše jako menší správní centrum, které bylo také významnou zastávkou na dálkovém dopravním spoji z Lince. Hrazany patrně těžily z poskytování útočiště a ubytování obchodníkům, z vybírání celních poplatků ze zboží, které procházelo oppidem. Jeho provinční význam nebyl překročen patrně pro omezené místní zdroje nerostného bohatství a řídce osídlené okolí. V některé literatuře je však uváděna zmínka o blízkých ložiscích zlata, snad se mohlo jednat přímo o rýžováním na Mastníku, jenž mohly být jedním z důvodů, proč bylo na této lokalitě oppidum založeno.

Osídlení Třísova před vznikem oppida. Keltové, kteří vybudovali hrazanské oppidum, nebyli prvními obyvateli této lokality, přestože bylo z důvodu málo úrodné půdy a poměrně vysoké nadmořské výšky (okolo 400 m n.m. okolí oppida chudé na pravěké osídlení. Lokalita byla ojediněle navštěvována již lidmi v paleolitu, kteří přímo na oppidu zanechali staropaleolitický úštěp. Oppidum a jeho okolí bylo silněji osídleno v mezolitu, o čemž svědčí četné nálezy nástrojů a odštěpků. Dále byly v prostoru oppida nalezeny ojedinělé zlomky knovízské a štítarské keramiky z mladší a pozdní doby bronzové (1300-750 př. Kr.)

Doklady o významném osídlení oppida pocházejí z pozdní doby halštaské (6.stol. př. Kr.), kdy v sedle lokality vzniklo sídliště s rozptýlenou dvorcovou zástavbou. Opevnění z této doby nebylo prokázáno, je však velmi pravděpodobné

Datace

Seznam všech obrázků k této lokalitě

Drda, P., Rybová, A.:
Keltové a Čechy, Academia, Praha 1998, str. 134-135

Filip, J.:
Keltská civilizace a její dědictví, Academia, Praha 1996, str. 104-105

Jansová, L.:
Hrazany, keltské oppidum na Sedlčansku, Nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1965

Čtverák, V., Lutovský, M., Slabina, M., Smejtek, L.:
Encyklopedie hradišť v Čechách, Libri, Praha 2003, str. 97-103

Pleiner, R.:
Pravěké dějiny Čech, Academia, Praha 1978, str. 616-617

Waldhauser, J.:
Encyklopedie Keltů v Čechách, Libri, Praha 2001, str. 228-230