Lažánky, jeskyně Rytířská

Rytířská jeskyně, jedna z největších jeskyní Moravského krasu, byla osídlena v mnoha fázích pravěku a využívána a opevněna ve středověku. K jeskyni nemá veřejnost přístup, nachází se v chráněné krajinné oblasti mimo turistickou stezku. Poloha jeskyně není uvedena v průvodcích Moravským krasem.

Poloha. Rytířská jeskyně se nachází v údolí Suchý žleb, jímž prochází zelená turistická stezka od Skalního mlýna, kolem Kateřinské jeskyně do Vilémovic. Jeskyně je umístěna napravo v příkrém svahu 45 m nad úrovní stezky, v chráněné krajinné oblasti Moravského krasu.

Popis jeskyně. Impozantní vstup do jeskyně, který je dodnes zahrazen dvěma nízkými kamennými zdmi, je 16 m široký a vysoký 12-15 m. Samotná jeskyně, dlouhá 47 m a široká 7-10 m se směrem od vstupu zužuje a je osvětlena denním světlem téměř až do nejzazší části. Travní porost dosahuje až do poloviny jeskyně. Právě dostatek denního světla je vedle rozlehlosti jeskyně jedním z hlavních důvodů proč byla jeskyně vyhledávána ve více obdobích pravěku. V zadní části jeskyně, v naprosté tmě, se nachází nebezpečné propadliště, které spojuje Rytířskou jeskyni s krasovým jeskyním systémem.

 
Datace a nálezy. Poprvé byla jeskyně obydlena ve starší době kamenné (paleolit) lidem kultury szeletien (35000-30000 př.Kr.), jež zde zanechal kamenný listový hrot. Dalšími obyvateli byl paleolitický lid kultury magdalénien (13000-10000 př. Kr.). Z této doby pochází unikátní, v období magdalénienu ojedinělý, nález do tvaru tyčinky stylizované, kostěnné řezby ženy se zvýrazněným poprsím. Z této doby pochází také nálezy kamenné a kostěnné industrie. Jeskyně byla obydlena i lidem kultury s lineární keramikou (5400-4900 př.Kr.) v mladší době kamenné (neolit), lidem s kanelovanou keramikou (3400-3200 př.Kr.) v pozdní době kamenné (eneolit). Dále byla jeskyně obydlena či navštěvována ve starší době bronzové lidem únětické kultury (2000-1650 př.Kr.) a ve starší době železné pozdní fází kultury halštatské (470-420 př.Kr.).

 
Opevnění. Opevnění vchodu do jeskyně v podobě nízkých zdí vzniklo ve středověku, kdy byl v jeskyni vystavěn středověký dřevěný strážní hrad s kamenými základy, který uzavíral vstup. Obě obranné zdi, které jsou umístěny kolmo na skalní stěny, jsou od sebe vzdáleny zhruba 6 m. Vnitřní zeď, umístěná hloubějí od vstupu do jeskyně, je vysoká 1 metr a její tloušťka je přibližně 1,6 metrů. Délka této zdi, která se přimyká k východní stěně jeskyně je 5,6 metrů. Zeď je vystavěna z lomového kamene, spojeného blíže neurčeným hlinito-písčitým pojivem, a do jejího základu bylo použito pět půlmetrových kamenů. Výzkum lokality  potvrdil středověký původ zídky, u níž se nepředpokládá, že by bývala byla vyšší, nýbrž patrně nesla dřevěnou konstrukci – čelní stranu dřevěné budovy či dřevěnou hradbu. Zde byl též nalezen zlomek mazanice z postpaleolitického období, který dokládá přítomnost dřevěné zástavby.

Naproti tomu je venkovní obranná zeď zcela jiného charakteru. Je předsunuta před okapovou linii jeskyně a není tedy cháněna před vlivy počasí tak jako vnitřní zeď. Její délka od západní stěny jeskyně, kde se zeď napojuje, je zhruba 9 metrů a je vystavěna z nasucho kladených kamenů. Venkovní strana zdi je směrem vzhůru mírně zkosená. Tato zeď pravděpodobně nesla dřevěnou palisádu se vstupní brankou v místech, kde na východním konci zcela chybí asi 4 metry zdiva.Tato vnější zeď tak představovala jedinou linii obrany. Archeologický výzkum prokázal, že i vnější zeď je středověkého původu, pochází však nejspíše z mladší stavební fáze, a právě tato snaha o dodatečné zesílení fortifikace potvrzuje trvalejší strategický význam této jeskynní pevnosti.

Při vstupu, podél západní vnitřní stěny jeskyně, se nachází třetí zeď, která je dlouhá 10 metrů a je poskládána z volných kamenů. Její původ je však prokazatelně novodobý, neboť vznikla však jako ochranné zdivo při archeologických pracech.

Dodnes není zcela vyjasněno využití zadního prostoru jeskyně, jehož hlinité dno je díky řadě dřívějších archeologických výzkumů silně porušeno. Lze jen usuzovat, že i v této části jeskyně existovala jakási zástvaba, avšak neexistuji pro to žádné důkazy.

O něco níže ve svahu pod vstupem do jeskyně je dodnes patrno velké množství sutě, která jednak vznikla erozí portálu jeskyně, ale nejspíše též zhroucením zděné konstrukce větší stavby ve vstupu do jeskyně. Nápadný je též pás kamenné sutě kolmo ke svahu, připomínající val, po kterém k jeskyni přistupujeme od východu.

Datace

Seznam všech obrázků k této lokalitě

Sklenář, K.:
Archeologické památky, Optys, Opava 1993, str. 119-120

Matoušek, V., Jenč, P., Peša, V.:
Jeskyně Čech, Moravy a Slezska s archeologickými nálezy, Libri, Praha 2005, str. 201-202